Světový obchod prochází transformací, končí éra „globální vesnice“ a jeho podíl na světovém HDP stagnuje. Geopolitické otřesy od Ukrajiny po Blízký východ vedou k roztříštěnosti, zatímco „friend-shoring“ přesměrovává obchod založený na aliancích. Vzrůstá počet spojovacích zemí a vznikají nové obchodní trasy, ale hlavní mocnosti, jako jsou USA a Čína, zůstávají hluboce vzájemně závislé. Globalizace se reorganizuje, aby se přizpůsobila rostoucímu protekcionismu.
Regionalizace toků posílená geopolitickým soupeřením
Globalizace utrpěla v posledním desetiletí mnoho otřesů. Obchodní bariéry zavedené lídry, jako je Donald Trump, prolomily tabu protekcionismu, zatímco ozbrojené konflikty, jako jsou války na Ukrajině a na Blízkém východě, narušují tradiční obchodní trasy. Vyhlídka na Trumpův návrat do Bílého domu hrozí opětovným rozpoutáním rozsáhlé obchodní války, zejména s Čínou, s rizikem zavedení až 60% cel na veškeré dovážené zboží.
Současně iniciativy, jako je zákon o snížení inflace a zákon o čipech, které představila Bidenova administrativa, mají za cíl repatriovat strategická průmyslová odvětví, aby se omezila závislost USA na Číně, a zároveň zachovat cla zavedená v roce 2018. To je známkou obecného trendu velmocí snižovat vzájemnou hospodářskou závislost, což podporuje fragmentaci globálních hodnotových řetězců.
Současně Čína, která je považována za klíčového hráče v globálních dodavatelských řetězcích, zaznamenává zpomalení obchodu se Spojenými státy, přičemž měsíční obchodní toky mezi oběma giganty klesly o 20 % od svého vrcholu v roce 2021.
Kromě samotných čínsko-amerických vztahů se výrazně zmenšuje i obchod mezi geopolitickými bloky (na jedné straně blokem spojeným se Západem, na straně druhé zeměmi, které neodsoudily ruskou invazi na Ukrajinu) - mnohem výrazněji než obchod „uvnitř bloku“ (viz graf).
Světový obchod, který se ohýbá, ale nezlomí
Navzdory těmto otřesům se světový obchod nehroutí, ale mění své uspořádání. Vzestup „spojovacích zemí“, třetích zemí, které fungují jako převodové pásky mezi hlavními mocnostmi, je výmluvným znamením. Země jako Vietnam a Mexiko se stávají strategickými spojkami, které získávají podíl na trhu v čínsko-amerických dodavatelských řetězcích.
Tváří v tvář evropským sankcím využívá Rusko nové obchodní trasy, jako je Severní mořská cesta, k přesměrování svého vývozu ropy do Číny. Geopolitické napětí tak mění nejen místo určení produktů, ale také infrastruktury používané k jejich přepravě.
Tuto přizpůsobivost světového obchodu lze pozorovat na vývoji obchodních tras. Historické trasy, jako je Suezský průplav, jsou nahrazovány alternativními trasami, které jsou méně ovlivněny regionálními konflikty. Dalším příkladem jsou železniční trasy vybudované v rámci čínské iniciativy „Pásmo a cesta“, jejímž cílem je propojit několik čínských měst s evropskými ekonomikami. Tyto železnice také zaznamenaly prudký nárůst dopravy po útocích Hútíů v Rudém moři, přičemž objem nákladní železniční dopravy mezi Čínou a EU se v první polovině roku 2024 po dvou letech poklesu zvýšil o 66 %.
USA-Čína: oddělování může jít jen do určité míry
Navzdory snahám o oddělení ekonomik zůstávají světové ekonomiky vysoce vzájemně závislé. Spojené státy a Čína mají vnitřní strukturální nerovnováhu, kterou lze řešit pouze prostřednictvím zahraničního obchodu.
Čína, která je nadále závislá na vývozu, aby vyrovnala nedostatečnou domácí poptávku, si udržuje monopolní postavení v některých kritických odvětvích, jako je stavba lodí a výroba kontejnerů.
Spojené státy jsou i přes iniciativy „friend-shoring“ zaměřené na posílení obchodních vztahů se spojeneckými zeměmi stále závislé na dovozu, zejména čínského zboží, aby uspokojily rostoucí spotřebu.
Odolnost světového obchodu však bude v příštích letech podrobena zkoušce. Zintenzivnění obchodních válek, jak slibují někteří kandidáti na prezidenta USA, spolu s pokračující eskalací globálních konfliktů by mohlo vést k vážnému narušení globálních dodavatelských řetězců, zejména přes strategické brány, jako je Hormuzský průliv.
