Nadbytečná výrobní kapacita není v Číně novým jevem, tentokrát se však týká většího počtu výrobků. Díky této rozmanitosti je nadměrnou nabídku obtížnější kontrolovat a nedostatek na domácím trhu bude muset být nahrazen jinými prostředky. Které to jsou, zjistíte v naší studii.
Nadměrná kapacita není v Číně novinkou
Čína je dlouhodobě zvyklá na model růstu založený na investicích, který je základem jejího hvězdného hospodářského růstu v posledních třech desetiletích. Díky tomu je však ekonomika náchylná k nerovnováze mezi nabídkou a poptávkou, což vede k opakovaným epizodám nadměrných průmyslových kapacit. Ty lze vysledovat až do 90. let 20. století, kdy urychlené tržní reformy vedly k nadbytku průmyslového zboží náročného na pracovní sílu. Novější epizoda nastala v letech 2014-2016, kdy masivní investiční stimuly, které následovaly po globální finanční krizi, vyvolaly nadměrnou nabídku stavebních materiálů.
Ačkoli tento návod není nový, nerovnováha se znovu projevila po vypuknutí epidemie COVID-19, a to zejména v důsledku podnětů zaměřených na výrobu, jejichž cílem je omezit sociální interakce. Jakmile se však ekonomika dostala z pandemie, spotřeba domácností se nedokázala zvednout natolik, aby zvládla nárůst výroby. A uprostřed mezinárodního závodu v ekologickém přechodu se globálně ústředním tématem stal také čínský přebytek výroby produktů čistých technologií, protože jeho nadbytečná kapacita by mohla stačit na zdvojnásobení vývozu těchto produktů.
Současná nadbytečná kapacita je rozsáhlejší
ANa první pohled se zdá, že rozsah nadbytečných kapacit je mírnější než poslední závažná epizoda, měřeno mírou využití průmyslových kapacit. Tento problém by se však mohl zhoršit, pokud by růst fixních investic nadále převyšoval růst výroby, což by zvýraznilo nadbytečné kapacity, zejména pokud domácí poptávka nebude držet krok. Rizika nadbytečných kapacit se přitom neomezují pouze na konkrétní odvětví, ale jsou patrná napříč spotřebním zbožím, stavebními materiály i stroji a dopravními prostředky.
Oživení domácího trhu za účelem absorpce nadbytečné kapacity vyžaduje čas
Vládní opatření byla přijata s cílem regulovat rozšiřování kapacit prostřednictvím modernizace průmyslu a zároveň zvýšit poptávku, aby se mohla absorbovat. Byly například zavedeny vyšší požadavky na kvalitu výroby lithium-iontových baterií, solární energie a cementového slínku. Je však nepravděpodobné, že by se tato opatření opakovala v široké škále odvětví, protože to také poškozuje krátkodobý hospodářský růst.
Udržitelnějším řešením je stimulovat poptávku, s nedávnou fiskální podporou, která se přesunula spíše na dotování spotřeby zboží a zařízení než na výstavbu. Vzhledem k tomu, že důvěra spotřebitelů se blíží historickému minimu, se však ekonomika nemůže spoléhat pouze na domácí poptávku a snášet chronický nadbytek kapacit. Protože to bude zesilovat deflační tlaky, ovlivňovat zisky podniků a brzdit expanzi podniků.
Zdá se, že éra snadného přístupu na vývozní trhy mizí
Vývoz v minulosti vyrovnával výpadek domácí poptávky. Zdá se však, že zlaté časy volného obchodu, které Číně umožnily prosperovat, jsou pryč, protože obchodní bariéry rostou, a to pravděpodobně ještě rychleji za druhého Trumpova prezidentství. Navzdory snahám Číny o posílení vazeb s globálním Jihem řada rozvíjejících se zemí rovněž postavila obchodní bariéry, aby ochránila domácí pracovní místa a výrobce. Například Indonésie zvažuje zavedení cel ve výši až 200 % na řadu základního průmyslového zboží dováženého z Číny.
Více výjezdních investic s cílem dosáhnout oboustranně výhodného výsledku
Zvýšené obchodní napětí může naopak přimět čínské společnosti, aby investovaly přímo v přijímajících zemích a tyto překážky obešly. Toto opatření mohou někteří obchodní partneři uvítat, protože přímé investice by mohly vytvořit pracovní místa a přinést technologie a zároveň zvýšit vývoz čínského meziproduktu.
Hlavním cílem čínských investic v letech 2022-2023 zůstává ASEAN1, zatímco v Evropě je hlavním příjemcem Maďarsko, kam směřuje 4,5 % čínských přímých zahraničních investic. Čínské investice se nicméně dostávají pod stále větší kontrolu vlád vyspělých zemí, a to i z důvodů národní bezpečnosti. V Evropě sice kontrola zesílila, ale některé země, jako je Maďarsko, Polsko a Itálie, tyto investice nadále vítají, zejména v odvětví elektromobilů.
> Další informace získáte, když si stáhnete celou naši studii (pdf 2MB)
1Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) tvoří 10 členských států. V roce 1967 jej založily Indonésie, Malajsie, Singapur, Thajsko a Filipíny, poté se k němu připojily Brunej (1984), Vietnam (1995), Laos a Barma (1997) a nakonec Kambodža (1999).
