Egyptská centrální banka (CBE) nedávno nařídila komerčním bankám, aby omezily používání kreditních karet pro transakce v cizích měnách. Jedná se o nejnovější projev nedostatku zahraniční měny v zemi. Egyptští dovozci se setkávají s rostoucími problémy při získávání zahraniční měny k úhradě svých zahraničních dodavatelů. Začalo to pandemií Covid-19, která vyvolala narušení obchodu a cestovního ruchu, a zesílilo to s válkou na Ukrajině, která přispěla ke zvýšení cen ropných produktů (jejichž je Egypt čistým dovozcem) a potravin, zejména pšenice (Egypt je největším světovým dovozcem).
Značné požadavky na cizí měnu, ale omezené zdroje dodávek
Egypt má i nadále velké potřeby v oblasti vnějšího financování, což vyžaduje získávání cizí měny. Zaprvé na obsluhu svého zahraničního dluhu (165 mld. USD v září), jehož náklady by podle CBE mohly v roce 2024 dosáhnout 29 mld. USD. Druhým omezením je udržení úrovně devizových rezerv centrální banky (ty již klesly ze 45,4 miliardy USD v roce 2019 na 35 miliard USD v září 2023, což odpovídá 4,5 měsíčnímu dovozu zboží a služeb) a zároveň musí kompenzovat tlak na pokles domácí měny prodejem týchž zahraničních měn.
Tradiční zdroje zahraniční měny v zemi jsou v současné době pod tlakem, což situaci ještě více komplikuje. Zpomalení světového obchodu od začátku roku zatěžuje provoz Suezského průplavu a blízkost konfliktu mezi Izraelem a Hamásem povede k poklesu příjmů z cestovního ruchu v regionu. Remitence emigrantů, především z Perského zálivu a Spojeného království, se v první polovině roku 2023 meziročně snížily o 38 %.
Různé strategie ke zmírnění tlaku na devizové rezervy
Kromě stlačování dovozu, kterého se dosahuje pomocí devizových přídělů, existují i další strategie, jak zmírnit tlak na devizové rezervy, přičemž všechny mají svá rizika a přínosy.
První možností by byla výrazná devalvace měny spojená s větší flexibilitou směnného kurzu, protože by zmírnila tlak na měnu. Počáteční rychlé znehodnocení by však bylo doprovázeno prudkým nárůstem již tak velmi vysoké inflace.
Druhou možností je zpřísnění měnové a fiskální politiky, které by usnadnilo přijetí plovoucího směnného kurzu, a to prostřednictvím zpomalení spotřeby domácností a dovozu, což by se neobešlo bez nespokojenosti obyvatelstva.
Třetí možností je podívat se mimo zemi a zvýšit přímé zahraniční investice (PZI), což však předpokládá, že armáda sníží svou významnou roli v ekonomice prostřednictvím prodeje majetku.
Jednou z možností je uzavřít barterové dohody, které by usnadnily nezbytný dovoz a zároveň nečerpaly devizové rezervy. To se předpokládá například u dovozu čaje z Keni.
Tváří v tvář této obtížné situaci a riziku odporu obyvatelstva a armády těsně před prosincovými prezidentskými volbami se úřady pravděpodobně pokusí tyto náročné reformy oddálit a zmírnit, k čemuž jim pomůže pokračující podpora jejich partnerů, a to jak místních (Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty), tak vzdálených (USA), a také relativní pokles světových cen zemědělských produktů.
Za těchto podmínek je iluzorní očekávat výrazné snížení tlaku na zahraniční měnu ještě před prezidentskými volbami, přičemž toto snížení by mohlo být pouze postupné a ne bez zpětných kroků.
